(Skoro) skončilo každoroční přežírání, následuje stresové hubnutí během zkouškového. Říkal jsem si, že když už jsem přes Vánoce potkal jen polovičku lidí, které bych rád viděl, mohl bych aspoň něco napsat na blog.

Dneska jsem se poprvé po pěkných pár dnech pořádně vyspal. Před týdnem v pátek jsem si byl zazpívat na schodech, v 17. patře budovy A. Po asi roční přestávce se zase hrálo na kytary i hromady jiných nástrojů, zpívalo, jedlo, pilo... V neděli jsem v rekordním čase stihl napsat program na ADS a od té doby jsem se nezastavil.

V červnu jsem psal o tom, že BarTab od Firefoxu 4 přestal fungovat. Jako náhrada až do Firefoxu 7 včetně fungoval BarTab Lite. S pomocí tohoto minirozšíření PhiliKON, autor původního BarTab, jen využil toho, co se mu povedlo dostat do upstreamu, tedy do Firefoxu, jen odstanil potřebu složitějšího nastavování. Na samotném prohlížeči teď dělá na plný úvazek a nemá čas rozšíření vyvíjet. Dnes sepsal na blogu spot o budoucnosti BarTabu, ve kterém mimo jiné zmiňuje, že možnost nastavení zpožděného načítání panelů je ve Firefoxu 8 zabudovaná v hlavním dialogu nastavení. Tím téměř odpadá potřeba používat BarTab Lite, který v tuto chvíli podporuje nejvýš verzi 7.

Že teď Firefox vychází v jedné verzi za druhou, to mě může relativně těšit. Děje se vývoj, změny se ke mně dostanou rychle a docela to i funguje. Vývojáři doplňků se z toho mohou zbláznit, protože v Mozille se teď dost kašle na zpětnou kompatibilitu, a mně se hromadí skvělá rozšíření, která nestíhají držet krok s vývojem a přestávají fungovat. Když mi teď přestala fungovat jedna z core features, už mi to ale přišlo moc.

Tak jsem za dnešní den udělal víc jak třetinu zápočtu z Programování I. Akutně nestíhám, tak aspoň tohle jsem trochu umlátil. Měl bych stíhat ještě domácí úkol z ADS, kterému se blíží deadline. Snad se mi podaří ve středu domlátit aspoň tentokrát C#, to je ale daleko. Víc mě trápí velká písemka z logiky, která mi může značně ztížit (ne-li znemožnit) získání zápočtu.

Nejen daně v českých firmách a zlomky hodinách matematiky se mohou krátit. K sukním a nohám stolu se dostali v Postřižinách, já se konečně dostanu ke svým vlasům.

Nebude to bezprostřední, nebude to objevné, přesto mám potřebu napsat si pár postřehů ke své letošní účasti na Tmou. Naštěstí to ani nebude moc dlouhé; aspoň ne tak, jak bych to psal obyčejně.

Vím, že dnes už nejde o žádnou novinku, přesto jsem chtěl vzpomenout, že začátkem tohoto měsíce internetová komunita přišla o tři významné osobnosti. Dvě odešly navždy, třetí jen symbolicky, digitální sebevraždou (infosuicide), tedy smazáním všech svých internetových stop.

Sotva jsem se vrátil z Jizerek, začal jsem zjišťovat, že se dějí věci. Nejprve jsem se v autobusu srazil s Jindrou S., kterého jsem už pěknou dobu neviděl. Z pana magistra fyzika je pan doktorand informatik. Zalíbila se mu grafika a statistika kolem ní. Na Holešovicích jsme nabrali každý po výtisku deníku Metro a vydali se společně krtkem do centra.

Nemám chuť psát pompézní příspěvek o tom, kterak jsem napotřetí z Unixu dostal aspoň trojku, skoro dodělal zápočťák a dostal přislíbený zápočet těsně před odjezdem na vandr. Ani nakonec není tak zajímavé, že jsme s Řádem vymaštěné Vysočiny skončili mezi těmi, kdo se skrz kvalifikaci Tmou neprokousali, i když nechybělo úplně mnoho. On je ten vandr totiž mnohem zajímavější. V pondělí chvíli po poledni jsem po třech a půl hodinách spánku vyrazil a bylo mi skoro jedno, jestli zápočet dostanu nebo ne, co se bude dít dál.